Když mi Mistr Luke oznámil, že mám jít na přistávací plochu vyzvednout návštěvu, tedy pozvané hosty Andris a San, byl jsem nadšením bez sebe. Všechno je lepší než jeho dlooouhé nudné hodiny, kdy nám vykládá o diplomacii, kterou on sám nikdy nepoužil - vždy se totiž uchýlil k vyjednávání světelným mečem :). Místo, abych si musel vymýšlet nějaké výmluvy, kterak mě bolí hlava, je mi špatně, potřebuji na záchod nebo že mně jiný Padawan při tréninku zranil či k smrti unavil, ulil jsem se z hodiny naprosto legálně.
Vřítil jsem se na přistávací plochu a spatřil Andris, která se, zamotaná do svého pláště, kutálela dolů po rampě jejich hrozné lodi, která vypadala, že má za sebou svou poslední cestu. Váhal jsem, jestli se mám začít smát nebo se jí vrhnout na pomoc, pak jsem se ale rozhodl jí pomoct a tak, jakmile jsem k ní dorazil, začal jsem ji na přivítanou nadšeně olizovat, jak je u mé rasy zvykem. Reakce Andris mne překvapila. Začala se smát a ječet. To mne povzbudilo, takže jsem ve vítání pokračoval. Zaslechl jsem čísi smích, takže jsem se zarazil a ohlédl - stála tam San a výborně se bavila pohledem na svou přítelkyni.
V tu chvíli tam doběhl Luke s úsměvem od ucha k uchu. "Myslím si, že jsem neposlal toho pravého," oznámil právě příchozím dívkám. "Tohle je Padawan Don. Vidím, že jste se už seznámili," otočil se na Andris. Ta se se smíchem sbírala ze země. Uvědomil jsem si, že jsem to s pozdravem asi poněkud přehnal, takže jsem se se San přivítal pouze potřesením pravačky. "Proč jsem vás požádal, aby jste přiletěly," pokračoval Luke. Obě vyšly po jeho boku, takže jsem je mlčky následoval. "Chtěl jsem ti ukázat, Andris, jak se moje akademie úspěšně rozrůstá. A navíc - chtěl jsem tě požádat, zda by jsi nemohla udělat mým učedníčkům přednášku o řádu Jedi v době před Impériem," dodal na vysvětlenou.
"Mohu jim říct jen to, co vím od svého Mistra," pokrčila Andris rameny. Strčil jsem do ní a doufal, že pochopí, že tím chci říct, že bych byl moc rád, kdyby nám tu přednášku udělala 
(protože jsem cítil, že tohohle rozhovoru bych neměl zasahovat), ale ona se na mně jenom ohlédla. Luke jí mezitím ukazoval všechna zajímavá místa na Akademii, tréninkové haly, meditační místnosti, jídelnu ... ale neřekl bych, že se Andris příliš bavila.
San se zatím silně nudila, snad ještě víc než Andris. Rozhlížela se kolem sebe a pohrávala si se svým světelným mečem, takže jsem se jí rozhodl rozveselit. Za chvíli jsme se oba museli dost mírnit, abychom se nesmáli nahlas a nekazili Lukovi jeho dlouhý monolog, který vykazoval známky toho, že je spojený sám se sebou a s tím, co se mu podařilo vytvořit. Nakonec ho ale San přerušila: "Luke, tohle je sice opravdu zajímavé, ale my jsme vážně unavené po tak dlouhé cestě. Nemohl bys nám ukázat, kde budeme bydlet?"
"Jo, cesta to byla vážně namáhavá ... hlavně tehdy, když se San podařilo přistát místo na Yavinu u Dathomiru," podotkla kousavě Andris. San se jen ošila a pak tiše namítla, že to nebyla její chyba. Luke mně s nimi poslal k ubikacím, kam jsem je odvedl, ony se se mnou rozloučily a pak už se za nimi jen zabouchly dveře.
***
Druhý den jsem se opět stal jejich společníkem. Tedy spíš jejich nohsledem, tajně jsem se jim pověsil na paty a sledoval je a doufal, že si mně všimnou a věnují mi trochu pozornosti. Luke se musel někam odletět a jejich průvodcem se stala princezna Leia Organa Solo. Andris měla mít dnes také přednášku. Až po chvíli jsem si všimnul, že s nimi už San není. Musela se vzdálit, když jsem nedával pozor. Mezitím se Andris setkala s jedním z Padawanů. Nechala si ho speciálně zavolat do jedné z meditačních místností, a když se tam zmatený mladík dostavil, vrhla se mu kolem krku. Překvapeně jsem ustoupil. Její reakce mě udivila.
"Tom-Mie! Ty jsi ale vyrostl!" vyhrkla. Až později jsem se dozvěděl, že tenhle kluk je bratr Andris, o kterém si myslela, že byl zabit spolu s jejími rodiči. Naposledy ho viděla jako miminko - a u lidské rasy je asi normální, že se během růstu mění. Já vypadám pořád stejně - jen se dvakrát tak zvětším. Chvíli si spolu povídali, pak se ale Andris už musela odebrat na svou přenášku. Zaujal jsem místo v první řadě. Andris, přicházející do třídy plné Padawanů různého věku, o mně zakopla. Asi mne přehlédla. Překulil jsem se a vyskočil na nohy. Vzápětí jsem ji začal ujišťovat, že mi nic není, ale ona mne radši odstrčila.
Během přednášky k Andris však přišla Leia a cosi jí šeptem sdělila. Protože mám velmi ostrý sluch, slyšel jsem každé slovo - v jedné z tréninkových hal byl nalezený mrtvý Padawan. Vyděsil jsem se. Andris v rychlosti přednášku ukončila a nařídila všem učedníkům, aby se vrátili do svých ubikací a nevycházeli ven. Samozřejmě jsem neuposlechl a vyrazil najít Andris, abych se jí vyptal co a jak.
Jenže když jsem probíhal zahradou, neušly mi zvuky nedalekého boje. Rozhodl jsem se do něj zasáhnout a sotva jsem dorazil do jedné z tréninkových hal, upravených prostředím na sněžnou planetu. Zde byla zaujata bojem San s mladším bratrem Andris, s Tom-Miem. Nejprve jsem se domníval, že jde jen o výcvik, tedy aspoň do té doby, než mu San usekla levou ruku. Jakmile Tom-Mie zakolísal, San mu podrazila nohy a když se Padawan rozplácl jak široký, tak dlouhý na zádech na zemi, zabodla mu San meč do břicha.
Zlostně jsem zavrčel a přichystal se k útoku, když tu se tam objevila Andris a rychlým pohledem zhodnotila situaci. Ještě nikdy jsem neviděl nikoho tak naštvaného. Andris aktivovala svůj světelný meč a kývla na San. "Při Síle," sykla. "Ty ještě žiješ?"
"To byla moje zakázka," odsekla San. A vzápětí spolu začaly bojovat. Radši jsem se stáhl stranou a rozhodl se vyčkat, jak to dopadne. Přece jenom jsem byl jenom Padawan - a ke všemu teď ještě navíc zmatený Padawan, protože jsem ničemu z toho, co se tam teď stalo, nerozuměl. Lidé jsou divný druh.
V zápalu boje se ty dvě však přesunuly z haly až na přistávací plochu před ní. Viděl jsem jen, jak se jejich rychle se míhající meče vzdalují. Toho jsem využil a přispěchal k Tom-Miemu. Nebyl jsem si jistý, jestli žije, takže jsem ho oblíznul od ucha až k nosu. Řekl bych, že není mrtvý, protože sebou cukl. To mne potěšilo, takže jsem ho začal tahat za zbytek ruky ve snaze odtáhnout ho na ošetřovnu. Další známka života! Zařval! Nadšen jsem nereagoval a podařilo se mi ho dostat tam, kam jsem potřeboval - a jeho život byl zachráněný.
Cítil jsem se jako hrdina. Spokojeně jsem se usmíval a seděl u jeho lůžka. Pokaždé, když ke mně někdo přišel a gratuloval mi, hrdě jsem vypínal hruď a skomně se uculoval. Dokonce mi přišla poděkovat i sama Andris! Jenže potom jsem si všimnul, že kousek ode dveří stojí San.
To mně naštvalo. Domníval jsem se, že ji Andris zabila, ostatně, za to, co udělala jejímu bratrovi, si nic jiného nezasloužila - a ona přitom stojí jen kousek od něho a rozpačitě přešlapuje. Přestal jsem uvažovat nad tím, co se smí a co nesmí, a skočil jsem po ní. San bleskově aktivovala svůjčervený světelný meč a uskočila. Docela jsem zapomněl na to, že má zbraň leží kdesi v přednáškové místnosti na zemi, kde jsem ho nechal při svém kvapném opouštění učebny.
San na mně namířila čepel svého meče a ustoupila. V ten okamžik na mně Andris zařvala: "Ne, Done!" Zarazil jsem se, ale neohlédl se na ni. Stále jsem nasupeně pozoroval San, připravenou kdykoliv zaútočit. I já jsem vyčkával. Neviděl jsem důvod, proč se na ni nevrhnout - leda snad ten, že kdybych to udělal nešikovně, podařilo by se mi sám se jí nabodnout na čepel.
"Jsou všichni absolventi akademie tak psychicky labilní?" nechápala San, ale ani ona nepřestávala být ve střehu.
Andris obrátila oči vsloup. "Divíš se mu hodně? Vždyť před chvílí viděl, jak Sunshine málem zabila mého bratra." San sklonila meč a zazubila se. Zmateně jsem se na ně zahleděl. O jaké Sunshine to mluví?! Ne, viděl jsem San, na to bych přísahal! "Done, dneska toho na tebe bylo asi příliš. Ta, kterou jsi viděl bojovat s Tom-Miem, nebyla San, ale její sestra Sunshine." Zamračil jsem se. "Vypadají naprosto stejně. Jsou to dvojčata."
Až teď jsem si vzpomněl, že Sunshine byla i jinak oblečená. Radši jsem se omluvil a odebral se ke své ubikaci, kde jsem sebou praštil do postele a znechuceně se zachumlal pod deku. Vždycky jsem to říkal - lidské plemeno je strašné. Není nad to být jenom pes.
Žádné komentáře:
Okomentovat