Mise Yavin - z pohledu San

(čtení pouze pro otrlé povahy - není to sice tak drsné, ale tak dlouhé :) )

Abych byla upřímná, neměla jsem z toho, že letím s Andris na planetu Yavin, kde je teď akademie rytířů Jedi, přílišnou radost. Od jsité doby nemám ráda nic, co se týká Jediů a jim podobným kreaturám. Nesnáším je. Jsou prostě nenesitelní - arogantní a tupí. A přitom jejich Síla není o nic větší než ta, kterou cítím já! Jenže Andris se mi zdála být tou nabídkou docela nadšená. Buď to říkala schválně, protože mě chtěla naštvat, nebo to byla pravda, nevím. Musela jsem svolit.
Ovšem, nějak mi nevyšel výpočet přechodu do hyperprostoru a já se vynořila se svou Passatterou místo u Yavinu u jakési nedaleké planety - myslím, že se jmenovala Dathomir. Andris jsem pak byla jenom pro smích a dobírala si mně až do té doby, než jsem konečně přistála na rampě u Yavinu.
Pak jsem měla důvod smát se já - Andris zakopla buď o svou nohu, nebo o lem svého pláště, a skulila se dolů z rampy. Byl to zábavný pohled - řekla bych, že jsem se už dlouho tolik nenasmála - naposledy snad tehdy, když Andris uvízla po jednom mém divočejším přistání mezi stolkem a zbytky podlahy při našem prvním společném cestování. Budu si navždy pamatovat, jak je po pás zaražená v kusech kovu, snaží se dostat ven a hlasitě si stěžuje - a ještě hlasitěji nadává. Bavila jsem se výborně.
Pak jsem si všimla, že se k Andris hrne jakýsi Padawan - pravděpodobně rasa pes, taková ta odrůda připomínající wookie. Místo slušného pozdravu ji to začalo olizovat. Zaváhala jsem a hmátla po blasteru, pak jsem si ale uvědomila komičnost celé situace a začala se hihňat nanovo. Ale to už mi legraci přerušil Luke Skywalker, který se k nám hnal s omluvou na rtech, a sympatický psí mladík se radši stáhnul - a mně podal pouze tlapu.
Načež nastala ta nejnudnější část celého "výletu" - Skywalker nám ukazoval celou akademii. Nešlo o žádné malé středisko, ale naopak, o velký komplex plný budov, hal a jiných výcvikových center. Něco mne i zaujalo, ale více méně jsem se zabývala jen tím, jak vymyslet co nejslušnější omluvu a vzdálit se z té nudné přednášky. Ale Don patrně vycítil mé vnitřní rozpoložení, protože do mně strčil čumákem. Bavit se s ním bylo mnohem zábavnější než poslouchat Skywalkerův dlouhý monolog, protože jeho řeč byla i pro mně, lingvistu, docela těžkým oříškem.
Zaujala mne snad jen jediná věc - při prohlídce jsme míjeli bývalý důl eironu. Poznala jsem ho okamžitě, i když byl z části poupraven pro podmínky cvičení Síly na posunování těžkých kamenných kvádrů vytěžené látky. Té nejcennější horniny v celém vesmíru. A Luke se o ní ani slůvkem nezmínil. Asi si neuvědomuje, že cena eironu od doby, co padlo Impérium, značně vzrostla. Ovšem já to moc dobře vím. Zachvěla jsem se nadšením. To, co tady mají, vynese pěkných pár tisíc! Zítra toho využiji a pár metráků eironu si od Skywalkera "půjčím". Ani si toho nevšimne.
Nakonec jsem však Lukovi řekla: "Luke, tohle je sice opravdu zajímavé, ale my jsme vážně unavené po tak dlouhé cestě. Nemohl bys nám ukázat, kde budeme bydlet?" Andris sice ještě nadhodila, že naše únava pramení i z mého mylného přistávání na Dathomiru, ale radši jsem spolkla zlostná slova, deroucí se mi do úst, a tiše jsem odvětila: "Víš, Andris, nebyla to tak docela moje chyba. Tvé souřadnice Yavinu byly pro můj palubní počítač příliš nepřesné." Andris na mnně vrhla vztelý pohled a už už se nedechovala k urážlivé odpovědi, ale Luke patrně pochopil, že naše hádka není daleko, a radši poslal Dona, aby nás dovedl k ubikacím. Tentokrát jsem byla ráda, že Andrisin prozatímní byteček bude o blok dál než ten můj!
Bez rozloučení jsem se zabouchla v pokoji a krátce si ho prohlédla. Celý byteček tvořila malá místnůstka s postelí, stolkem a židlí, ze které se dalo přejít do koupelny. Pohlédla jsem z okna, za kterým se rozprostírala hustá džungle. "Divná planeta," zamumlala jsem pro sebe, z výšky (tedy spíš z nížky svých 156 cm ;) ) jsem dopadla na postel a přetáhla přes hlavu deku. "Fakt divná planeta ..." Dnešního dne jsem měla plné zuby.
V noci mně probudil zvláštní pocit. Prudce jsem se posadila na posteli a rozhrnula závěsy svého okna. Něco mi říkalo, že to, co mně vyrušilo z poklidného spánku, najdu přímo tam. Chvíli jsem hleděla do tmy. Pocítila jsem něco, co jsem už hrozně dlouho necítila. Jako by mi nějaká neviditelná ruka sevřela srdce. Rozrazila jsem okenice a zaposlouchala se do ticha. Nic jsem neslyšela. Takže nakonec jsem jen zavrtěla hlavou se slovy: "Už jsem se tady z tohohle místa dočista zbláznila," a šla raději znovu spát.

***

Následující den jsme byly v neustálé společnosti princezny Leii Organy Solo, protože Luke se musel kamsi vzdálit. Toho jsem využila a nenápadně ty dvě, chystající se na přednášku, kterou jim Andris včera ve své slabé chvilce slíbila, opustila. Přesunula jsem se i se svou lodí poblíž tomu dolu s eironem a začala ve veselém nakládání horniny. Šlo to výborně - tedy do té doby, než se opět dostavil ten pocit. Zarazila jsem se a vyšla z nákladového prostoru své lodi, kam jsem s pomocí Síly přesunovala kvádry eironu.
Neušla jsem snad ještě ani dva kroky a už jsem cítila, jak mi někdo přitiskl blaster k hlavě. "Stůj," nařídil mi čísi chladný hlas. A přece tak povědomý! Bleskově jsem se otočila, vyrazila útočníkovi zbraň z ruky a hodlala jej uhodit zaťatou pěstí - a v tu chvíli má ruka ztuhla v půli pohybu. Sunshine. Má sestra. Pootevřela jsem rty údivem. Ale sestra nevypadala překvapeně. Vyškubla se mi a lehce ustoupila.
"Co tady sakra děláš?!" otázala jsem se jí ostře. "Právě tady?! Ze všech míst v celé galaxii jsi musela přiletět právě sem! Vysvětli mi to, prosím, nebo budu muset zavolat posily - Jedie. Těch je tady v okolí dost a dost, to se neboj."
Má sestra se ušklíbla. "Taky tě ráda vidím, sestřičko. Ale neboj se, nejsem tu kvůli tobě. I když máš stále bez mého svolení naši loď," dodala temně a máchla rukou k Passatteře. Zamračila jsem se. Byla bych schopná ji kvůli své lodi i zabít. Passatteru dal otec mně. "Nech si tenhle svůj směšný kus plechu, kterému říkáš loď. Já tu jsem pro jednoho uprchlého trestance. Neviděla jsi ho náhodou? Vysoký, černovlasý ..?"
"Co by nějaký uprchlík dělal právě tady?" vztekala jsem se. Protočila oči a vysvětlila mi, že její scannery zaznamenaly jeho modul právě tady na Yavinu. A pokud je tady, určitě se pokusí zaútočit na někoho z rodiny Skywalkerů. Tedy na princeznu Leiu. Musí ho chytit dřív. Ne, že by jí šlo o její život, ale o peníze. Musí ho zabít dřív, než stihne komukoliv ublížit. "Takže ... ty jsi pořád nájemný lovec lidí?" zeptala jsem se jí tiše.
"Je na něj vypsaná odměna padesáti tisíc," pokračovala Sunshine, jako by mně snad ani neslyšela. "Potřebuji tvou pomoc, San," vyhrkla náhle a sevřela mou ruku ve své. "Nesmí mne tu nikdo vidět. Setkání s Leiou by jen přidělalo problémy nám oběma. Jen toho hajzla chytím a odletím, slibuju. Nikomu se nic nestane. Pomůžeš mi?" Nemohla jsem odmítnout. Přece jenom, je to moje sestra.
Vrazila jsem jí do ruky vysílačku: "Kdyby se cokoliv dělo, dej kód 4416. Já tě pak najdu. Mám tu ještě něco na práci," odvětila jsem. Sunshine se rozhlédla a s úsměvem se mně zeptala, jestli jsem pořád pašerák. "Samozřejmě. Nese to taky poměrně hodně. Tak si pospěš. Chci, aby jsi co nejrychleji odletěla." Jakmile se vytratila, pokračovala jsem v nakládání eironu - do té doby, než se na mé vysílačce objevil předem určený kód. "Zatraceně," zaklela jsem a pomocí lokátoru snadno určila její polohu - nacházela se ve výcvikové hale č. 8.
Bez dechu jsem tam doběhla a spatřila svou sestru nad mrtvým Padawanem. Ještě to bylo dítě. Sunshine, sotva mne zahlédla, sklonila svůj světelný meč a usmála se na mně: "Nečekala jsem, že tu budeš tak rychle, sestřičko ..." podotkla.
Rozzuřila jsem se. "Slíbila jsi mi, že se nikomu nic nestane!" zařvala jsem na ni. Pokrčila jen lhostejně rameny a namítla, že jí tu ten chlapec překážel. Vytáhla jsem bleskově blaster a vystřelila na ni. První střelu zdárně vykryla svým mečem, druhou se mi ji už podařilo zasáhnout do ruky - a ona konečně upustila svou zbraň. "Ty ses zbláznila! Myslíš si, že teď Skywalkerovic rodince nedojde, že tu není něco v pořádku?!" vyštěkla jsem.
"Najdu toho bastarda a odletím," ujistila mně sestra. Ale já už jsem neměla důvod jí věřit. V tu chvíli jsem zaslechla hlas jakési dívky, volající svého kamaráda. V další chvíli se ve dveřích objevila patnáctiletá učednice a v šoku zírala na nás dvě a svého mrtvého spolužáka. Ani jsem nevěděla, co mně to podalo. Uvědomila jsem si, že Sunshine nesmí nikdo vidět, takže jsem ji srazila na zem, Sílou si přitáhla Sunshinin meč - a prosekla jím dívce krk. "Dobrá práce," zhodnotila to Sunshine škodolibě. "Ale myslím si, že teď jsme se staly úhlavními nepřáteli téhle trapné akademie obě dvě, ne pouze já."
Zvedla jsem se ze země a vrhla na sestru krátký, nenávistný pohled. "Jdeme odsud. Nechce se mi tu čekat, až nás najdou. Kdyby tu ten člověk byl, říkala jsi, že se bude snažit zabít někoho od Skywalkerů. Musíme tedy najít Leiu." Hledání nám ovšem ztížil Andrisin bráška Tom-Mie a jeho kamarád Duchie,kteří se nám postavili na odpor s aktivovanými meči. Kývla jsem na sestru. "To zvládneme. Jsou to jen učedníci."
Ale možná jsem se zmýlila. Se mnou se do boje pustil Duchie. Byl sice o pár let mladší než já, ale o hlavu vyšší a mnohem silnější. Donutil mne ustupovat. A tak jsme se přesunuli z haly č. 8, simulující sněžnou pláň, přes halu č. 9, pro změnu divokou džunglí, až do haly č. 10 - písčitou krajinu připomínající mi Tatooine. Zde se mi teprve podařilo zranit ho na noze, ale v příštím momentě mi zlostně ťal po hlavě - jen těsně jsem se sklonila. Sílou jsem mu vyrazila zbraň z ruky, ale nepočítala jsem s tím, že se mi pokusí vyškubnout můj meč. Přetahovali jsme se o rukojeť mého meče tak dlouho, než jsem jej udeřila hlavou do obličeje a zlomila mu nos, ze kterého vytryskla krev. Využila jsem jeho zaváhání, kopnutím z efektní otočky jsem ho od sebe odstrčila, a v další vteřině mu zabodla meč až po jílec do hrudi.
Zatraceně, a co Sunshine?! vzpomněla jsem si na svou sestru, ale když jsem se vrátila do haly č. 8, nenašla jsem tu už nikoho - ani mrtvé Padawany, ani Tom-Mieho, ani svou sestru. Okamžitě mně napadlo, že sestra už konečně opustila tuhle planetu a hrozně se mi ulevilo.

***

Andris jsem potkala až na ošetřovně, kde byla u svého bratra, kterému má sestra usekla ruku. Takovým krásným, hladkým seknutím. Musela jsem ji v duchu pochválit. Tom-Mie dostal náhradní ruku a už se těšil, jak se bude každému chlubit, že má umělou ruku - tak jako Mistr Luke. Pak mně ještě napadl chudák malý Don, který se domníval, že jsem Sunshine, ale jinak se už nic zajimavého nestalo.
Andris se na mně zlobila. Asi jí bylo jasné, že jsem pomohla své sestře - a já jsem jí to nijak nevyvracela. Vždyť to byla pravda. Takže, když jsme Yavin opouštěly, panovala na Passatteře zase ponurá nálada. "Možná bych měla svého bratříčka navštěvovat častěji," podotkla Andris zamyšleně, asi aby nebylo v kokpitu takové ticho. "Ale tebe s sebou nevezmu," dodala věcně.
Ani nemusíš, usmála jsem se pro sebe. V mém nákladovém prostoru je všechen eiron, co se na Yavinu nacházel. Nemám důvod se tam vracet. Ostatně, co kdyby se Skywalkerovi nelíbilo, že jsem mu vlastně ukradla jedinou cennou věc na celé planetě ..? :))