Koprcon 2005

Na počátku všeho nebylo nic. Jenom -dam-. A -dam-řekl: "Budiž Kopřivnice!" A byla Kopřivnice. I řekl -dam-: "Budiž zde con!"
A byl Koprcon.

Každoročně se tedy zasvěcení vydávají na předlouhou pouť na druhý konec republiky české, aby zde setkali, meditovali a vedli dlouhé diskuse o své "víře". Říkají si SW fani. A přitom na první pohled vypadají docela normálně. Na ulici je nepoznáte. Může to být člověk, jenž vám podržel dveře ve výtahu, seděl vedle vás v metru nebo to dokonce může potkat i někoho z vašich blízkých. Jakmile se však vydají na svou cestu, můžete zejména na trase Praha - Přerov - Kopřivnice a Brno - Kopřivnice (popř. i jinde) vidět podezřelá individua v podivných hábitech s dlouhými tyčemi vyčnívajících z jejich batohů.

I v tomto roce během dne 18. října se jedna skupina těchto lidí sešla v Praze a jedna v Brně. I vydaly se na strastiplnou cestu. My budeme, alespoň zpočátku, sledovat tu brněnskou, jejíž cesta se zkomplikovala výlukou mezi Brnem a Vyškovem. Po této části strávené mačkáním se v přeplněném autobuse si osladila život medovníkem vlastnoručně vyrobeným poutníkem Carthem. Povinná výbava - lžička. Kdo neměl, přišel zkrátka. Už zde ve vlaku při konzumaci oné dobroty se daly pozorovat jisté odchylky od běžných cestujících - zejména v tématech hovoru, ve specifickém humoru a promítání znělek seriálů jako Baywatch či Jump Street 21.


Ve Studénce se obě výpravy střetly a jejich hovory se začaly týkat převážně jejich "víry". V podvečerních hodinách konečně dorazily k cíli, rozložily ležení a nic už jim nebránilo plně se oddat jejich zálibám. Někteří odchází do skromné čajovny, jiní nemeškají a čerpají vědomosti v přednáškových sálech a najdou se i tací, kteří vyrazí do restauračních zařízení zvaných hospody, kde pak přijdou o mnoho zajímavých diskusí, ale ještě víc jich sami vedou. Odtud pak tak tak stíhají alespoň oficiální zahájení, jež je umně z pěti minut natahováno na půl hodiny.

I soutěživost je těmto poutníkům známa, a tak se nemálo z nich pobaví u svérázných vsuvek v podobě soutěžních snah "Kokotů" a popere o hodnotné ceny v soutěži "Riskuj, nebo dostaneš padáka a nestaneš se milionářem." Dívčí osazenstvo pak pohladí po duši např. Padméina romantická přednáška "Star Wars Lovers II." Následuje dlouho očekávaná derniéra E3 a přesun do kina. Část diváků odchází po první nejzajímavější půlhodině, část po dechberoucím "rozkazu 66" a zbytek usíná a možná ze snu tleská při "vyhlášení Impéria". Jen čestné vyjímky úspěšně přemohly svá víčka a vydržely až do smysluplné, duchaplné a bůh ví čeho všeho ještě plné Vodenovy přednášky SW vs. Komando. O vítězi klání pod taktovkou tohoto excelentního přednášejícího není pochyb. Vyhrál plukovník John Matrix.


Poté se většina znavených poutníků snad odebrala do svých ležení - ubytoven, hotelů a tělocvičny. Poklidný spánek dřímajících v tělocvičně však kolem třetí hodiny ranní narušil kdosi, kdo neznal význam spojení "noční klid." Ale kdo ulehá v tělocvičně s tím, že se skutečně vyspí?

Den druhý se poutníci pomalu, ale jistě mění v unavené mrtvolky, jejichž myšlenky se upírají jen k několika jednoduchým úkonům – jíst! pít! a v případě nutnosti i mluvit! Někteří se rovnou upíchnou v čajovně na pořádné kávě, jiní vyrazí hledat otevřený obchod (což se ukáže v sobotu dopoledne v Kopřivnici jako takřka neřešitelný problém), a ti šťastnější (číst: ti připravení) mají své zásoby z domova. A když už jsme u toho – jisté dvě poutnice zde chtějí výslovně poděkovat za vynikající rohlíčky od Marticzčiny maminky, jež jim posloužily nejen jako pozdní večeře, ale i jako příjemný ranní životabudič :).

Dvě výše zmíněné poutnice (nyní už to můžeme napsat) Andris a San strávily své dopoledne v čajovně, odkud se kolem poledne přesunuly do čínské restaurace, kde je čekalo seznámení s cizí kulturou a jejich svéráznými televizními pořady :). San dodnes vzpomíná na originální televizní film, v němž vyřešila jakási korejská dívka svou nelehkou situaci (byla obklíčena v jakémsi pofidérním bungalovu a v náručí jí umíral milenec) odjištěním granátu :).

O jídlo se pak podělily s Gwen, Tess, Mayou, Affaiou a Kendrou (a vlastně se všemi, kteří šli okolo).

A pak šly na přednášky! Absolvovaly poutavou diskuzi Jak (ne)psát fanfiction, SW Infinities comicsy, Souboje v Epizodě 3 a dokonce i Kostýmy ve Staré trilogii. San si také nenechala ujít část přednášky Arnošta Vašíčka a pak se už konečně přiblížil slavný Galavečer Koprcon 2005, na který se snad těšili všichni poutníci a bylo to pro ně jakési vyvrcholení celého setkání.

Těžko lze popisovat dění na pódiu, bylo ovšem kvitováno nadšeným potleskem natěšených poutníků. Po předání rozličných cen (od Palpyho kšand před Dračák až po Yslamirie – a nesmíme ani opomenout překvapivého ric – pic – bum), křestu DVD Epizody 3 a Sapkowského knihy Boží bojovníci, a shlédnutí tradičně oblíbených reklamních spotů v režii poutníka Johnaka (při čemž poutnice San vtipně nosila ceduli „Reklama“ naopak) následoval zlatý hřeb – divadlo.

Fascinovaní diváci nevěřili svým očím a každou chvíli se ozval z publika výbuch smíchu. Clonetroopery Supa, Mighoupta a Discorda jakožto Delta 1 – x a kouzelného rytíře Jedi Budjiho dokonale doplňovali battle droidi Lord a Blair a ačkoliv v tu chvíli ohromení poutníci nechápali, co se to před nimi odehrává, nyní si s odstupem času uvědomují, že to bylo prostě geniální :). Divadelní impérium je mrtvé, ať žije Mandalorianský vítězný tanec!

Poté se vyklidil sál a následovala párty. Tančilo se na leccos (například i na Pink Floyd, že, Ace???), leccos se i vypilo a mnoha rozjetým poutníkům pak připadala večerka ve čtyři ráno příliš brzy. O to horší pak bylo to následující ráno…

Den třetí byl pro poutníky nejkritičtější. Dlouho se spalo a kdo byl vzhůru, snídal, balil, připravoval se na odjezd a někteří si dokonce snažili urvat co nejlepší suvenýr v podobě obrovských filmových plakátů rozličných velikostí.

Kolem jedenácté se část poutníků hromadně přesouvá na vlakové nádraží, kde se rozpoutá divoká sněhová bitka „Pražáci versus Brňáci“. Přestože si „Cajzli“ vybrali mnohem strategičtější a výhodnější pozici, boj skončil nerozhodně.

Ve vlaku pak sedí tiše, vyčerpaně, s unavenými úsměvy na obličejích a vypadají skoro jako obyčejní lidé. Odlišuje je pouze to, že u sebe mají velká a těžká zavazadla, smotané plakáty a na zamhlená okna si kreslí obrázky Death Star, ničící Alderaan. V Brně se jejich cesty rozdělují.

Závěrem památná Andrisina slova: „Věděli jste, že poslední slova E6 zní – Je můj bratr?“

San: „Já to vím. Ale ty bys to beze mě taky nevěděla.“ ;)