Pragocon 2007

Nekonečnou prázdnotou vesmíru plula velká, škaredá bota. Na její palubě... ale ne, to je vlastně jiná pohádka - a my vás hodláme oblažit docela jiným příběhem, příběhem plným napětí, dobrodružství... zatraceně, zase se necháváme unášet docela jiným vypravováním. Musíte se spokojit prostě s tím, že v tomto příběhu se potkáte maximálně s mnoha cvoky, s bojovou krysou (bez jména, protože bojovým zvířátkům přece nemůžete dát normální pojmenování, jinak si k nim vybudujete citový vztah a nebude se vám je chtít obětovat v boji), toasty... a toasty.
San vyrazila do Prahy nezávisle na Bossi, která ještě musela v Brně absolvovat zkoušku z British Studies. Její bod A, ze kterého vyrazila, byl v Ramzové, což je malá vesnička v Jeseníkách. Brodíc se po kolena ve sněhu a s ledním medvědem v zádech (nepochybně utekl ze seriálu Lost) nakonec přece jenom vlak stihla a s Oliverem nacpaným v batohu (poznámka pro ty, kteří Olivera neznají - je to takové podivné stvoření, fanaticky zbožňující Sephirotha z Final Fantasy 7, které následuje San, kamkoliv se ta hne, protože doufá, že se tak bude moct zadarmo opít... z tohoto důvodu je také častým námětem jejích yaoi obrázku :P) mohla spokojeně usednout do kupé přesně v době, kdy se její parťačka svěřovala papíru o místech, kde sídlili nejvyšší králové Irska a kdo byl poražen v bitvě u Bosworthu roku 1485. Po napínavém přestupu v Zábřehu na Moravě (kdy pak celou půlhodinu strávila v obavě, zda přece jenom nenastoupila do jiného vlaku a nejede do Ostravy) si zde nemohla nevzpomenout na loňský Pragocon, ke kterému již zřejmě nikdy report nenapíše. Zamáčkla tedy slzu a Olivera a mohla se začít těšit na con.
Bossiina cesta byla o poznání pohodlnější, protože se do Prahy hodlala dopravit luxusním busem Student Agency. A ačkoliv byl trochu problém z té spousty žlutých autobusů, co tam bylo, vybrat ten pravý, štěstí se na ni usmálo (ostatně, všichni přece víme, jak se to říká o tom unaveném štěstí, že...? Fufufufu! X3 ) a ona brzy spokojeně popíjela horkou čokoládu.
San mezitím dorazila do Prahy, vysypala Olivera z batohu (přece se s ním nebude tahat!) a na hlavním nádraží se sešla s Čmoudou a Mesitkou (Mesitkou, ne Mešitkou, San se totiž odmítá smířit s tím háčkem nad s), kteří ji odvedli do školy, kde se Pragocon conal, a oznámili jí, že se jde do jakési čajovy, kde se bude moct seznámit s mnoha dalšími lidmi z mangy.cz a z DeviantArtu. Poslala tedy Bossi omluvnou sms a vyrazila do víru pražského večera.
Chudinka malá Bossi tak musela nejen sama hledat budovu conu (což vzhledem k těm všem podivným osobám okolo nebylo tak těžké), ale i tu pravou tělocvičnu a posléze i kohokoliv známého. Podnikla napínavý průzkum školy zvenku i zevnitř, dala si toast - a nakonec se upíchla s Tess a Aldym. Po dalších rozhovorech šla s Tess hledat památnou tělocvičnu, ve které s Abaddonem nacvičovali svůj první duel, a obě pak skončily u Dance Dance Revolution. Bossi sice neskákala, plnila zde však záslužnou funkci psychické podpory :).
San mezitím poté, co absolvovala nečekaně vřelé objetí od Dii (které jí poslala Mono XD ) pak v čajovně trpěla naprostou ztrátou sebevědomí, když si prohlížela obrázky všech těch umělců, s nimiž se zde setkala, a protože něco takového se prostě musí zapít, vyslovila přání dát si pivo. Což je v čajovně něco absolutně nemyslitelného :). A jelikož zde bylo příliš mnoho lidí, příliš velké horko a jak Sanina, tak Čmoudíkova chuť na orosené pivečko byla příliš velká, poté, co do čajovny dovedli Chisu a Monnie, se nenápadně vytratili a rozhodli se vrátit na Luka (až kukačka zakuká), aby zde konečně vyzvedli Bossi a pokusili se ji přemluvit, aby šla s nimi do hospůdky U Drsnejch.
Nutno dodat, že přemlouvání bylo velice krátké (něco jako vyjednávání na lodi Obchodní federace).
U Drsnejch bylo plno, tudíž jsme se museli nejdříve upíchnout venku "na zahrádce", kde ovšem byla zima a nefungovala zde obsluha. Jakmile se uvnitř uvolnilo místo, naběhli jsme tam a mohli debatovat o Gravitation (zde se nesmí opominout, že Sanino a Bossiino "debatování" se většinou omezuje pouze na vzdechy, kde je co sladké a hezké, jak je Yuki ohromně cool - s čímž San zásadně nesouhlasí, neboť považuje Yukiho za protivného, arogantního sobce atd.) a přestože se Čmouda moc nechytal, jak San, tak Bossi se shodly na tom, že by si moc přály pořídit si cosplay z tohoto úžasného anime - San Kumagoru (tedy toho růžového králíka), Bossi banán :). Chvíli jsme se bavili také o Final Fantasy 7, Bossi neustále používala perverzní dvojsmysly (a to zcela úmyslně!) - načež se San nečekaně ozval její starší bratr, který v Praze bydlí a to dokonce pár metrů od školy, ve které se conal Pragocon. Vzhledem k tomu, že U Drsnejch se tou dobou již zavíralo, přesunuli jsme se všichni do nonstopu U Hrobaře a pokračovali v zábavě, kterou posléze podpořili i ShotJon a jeho jakýsi kamarád, kteří se k nám na chvíli připojili (skutečně jenom na chvíli, neboť ShotJon si dal pouze džus).
Kolem půl čtvrté již byla San unavená a protože Sanin bratr hrozně chtěl vidět, jak vypadají "ti pošuci, co jsou na conu", vzali jsme jej na DDR a na chodbě jsme pak všichni čtyři posvačili Čmoudovu večeři. A také jsme vyfasovali roli toaletního papíru. Není to sice vůbec důležité, ale nás to opravdu hrozně pobavilo (nejsme divní?).
A ačkoliv jsme pak poslali Sanina bratra domů a odebrali se do tělocvičny spinkat, divnosti pokračovaly - San s Bossi měly výbuchy smíchu z chrápajíícho pána, který spal vedle zoufalého Čmoudy, San si vzpomněla na svou oblíbenou citaci z Monty Pythonů ("Nikdo nehodí kamenem, dokud nezapéskám na tuhle péšťalku.") a aby toho nebylo málo, do spící a nevrlé tělocvičny vtrhli nějací výtržníci, kteří trvali na tom, že se musí všem představit. San pak sjela Čmoudu za to, že poslouchá, když si povídá s Bossi, a usnula. A Bossi možná usnula ještě dříve než ona.
Venku mezitím začali vlci očichávat zmrzlého Olivera pokojně spícího na lavičce, který se celý večer i noc smutně poflakoval po Praze a marně hledal Sephirotha. Nakonec jednoho z nich napadlo se do Olivera zakousnout.

Ráno Čmouda vrátil San i Bossi jejich večerní rozvernost i s úroky. Ačkoliv obě ještě chtěly spát, Čmouda již o půl deváté kolem nich začal hopsat, celý naspeedovaný. Jakmile se odebral kouřit před budovu, obě se ze sebe pokusily udělat lidi, San zjistila, že je přeleželá, nasadila neko ouška a mohlo se jít nakupovat do nedalekého Alberta. Kde nic neměli, nutno dodat. A měli to tam hrozně uzpůsobené. Bossi z toho byla frustrovaná, San deprimovaná (inu, San se při studiu psychologie naučila nová slovíčka, whee), a zatímco tam ty dvě bezcílně bloumaly, Čmouda si hned zkraje vybral bagetu a nadšeně tam s ní lítal okolo (BTW také máte ráno chuť popravovat optimisty?). Vrátili jsme se do tělocvičny a posnídali. San, která si koupila Pribináčka, si vzhledem ke své imobilitě pocintala sukni a Bossi a Čmouda se jí zlomyslně vysmáli.
A protože ještě ani jedna z nás nebyla plně při smyslech, padl návrh zajít na čaj. Zde se k nám připojily Monnie a Chisa, které pak společně se Čmoudou odešly do herny, kde Mesitka, Lys a další mangisté kreslili (a kde San uslintla nad Mesitčinou růžovou yaoi čuňárničkou). San s Bossi vydržely na čaji až do půl třetí (a to nebylo tak těžké, neboť jsme zde potkaly a pokecaly s takovými skvělými lidičkami, jako je třeba Aldor, Drax, Aldy nebo křehká Niam), kdy jsme byly pozvané na Tessinu debatní přednášku. Ta stála taky za to, neboť jsme probrali nejrůznější témata. Tedy, to původní bylo samozřejmě psaní jako takové, literární soutěže a jejich hodnocení, ale naše debata se zvrtla i na lesbické vztahy, Tess pro Lanu vymyslela pohádku O sedmi Sněhurkách a jednom trpaslíkovi, a také nám sdělila svou teorii jmen (takže jsme se dozvěděly, že Bossiino jméno Andris je dominantní a Sanino sexy :3 ).
A protože se čas nachýlil (což jsme zjistili tak, že do místnosti přišli další dva mládenci - čímž se počet debatujícím zdvojnásobil XD ), uvědomili jsme si, že jsme se nechali trochu unést a měli bychom se pustit do dalšího bodu programu, tedy do SW workshopu. Vzhledem k malému počtu zúčastnělých jsme se dohodli na hromadné tvorbě a už to začalo :). To, co jsme my (tedy samozřejmě my dvě, Tess, Lana a její přítel, jehož jméno možná někdy zjistíme, Sid, Johnak a Sanina bojová krysa, která se ovšem do vymýšlení nijak nezapojovala, nýbrž byla všemi okolo otlapkávána a nakonec jí byl Tess vtisknut do paciček lightsaber) vytvořili, se těžko popisuje. Nicméně až to Tess hodí na net, dáme sem odkaz, abyste si to mohli přečíst, protože to rozhodně stojí za to :). San dokonce během přemýšlení (tedy pokud zrovna neposlouchala kručení Bosiíina žaludku) nakreslila několik ilustrací (stejně jako šikulka Sid).
Ačkoliv je literární tvorba naplňující, přece jenom prázdná bříška zůstanou prázdná, takže jsme v závěru doslova vyrazily směrem, kterým jsme tušily jídlo (a přitom jsme si ani nevzpomněly na Olivera, který buď někde žalostně strádal hladem, nebo jako svačinka posloužil sám). Koupily jsme si klobásu, usedly docela dozadu a začaly se ládovat, abychom zjistily, že všechny fany najdete na jediném místě - u jídla. Takže než jsme dovečeřely, připojila se k nám opět Tess a Johnak, posléze i Dasher s Clover a nakonec Sid a Angie-chan. S Dasherem jsme pak pod stolem hrály velmi zuřivě fotbal plastikovou lahví, přičemž jsme málem rozlili veškerý čaj na stole.
Opět jsme se pak ale rozešli (tedy poté, co jsme s Johnakem a Sid vedli diskuzi o psech, kteří jsou lepší než kočičky), abychom se všichni opět potkali na Ananasech :). San tam přišla s Chisou, která do té doby netušila, kde je na Pragoconu SW místnost (není se čemu divit, ta budova byla vážně jako bludiště), a Bossi zde vydržela tak první půlhodinu.
San se poté odebrala do tělocvičny, kde narazila na Bossi, a obě si pak pustily Gravitation (a teď všichni: awwwww) - a přitom se bály zásahu lebkou do monitoru notebooku. To je asi nutno vysvětlit - za našimi zády totiž Aldor & spol. hráli jakousi podivnou házenou, či co, gumovou (či snad molitanovou?) lebkou. Příjemně naladěny (ono asi nejpřesnější termín je "naměkko", ale to je jedno) jsme se pak přesunuly do herny závidět těm, co umí tak nádherně kreslit, a povídat si se Čmoudou, Chisou a ShotJonem (protože Mesitka a Mirabel nám odešly krátce poté, co jsme tam dorazily my), kterému San kreslila obrázek. Chisa pak odešla česat Lysandře její nádherné dlouhé elfí vlasy a San a Čmouda se až do tří do rána snažili přesvědčit Bossi, aby jim nakreslila strašidýlka. A taky jsme pili kafe. A nemohli jsme najít cukr. A San si - jako obvykle - dala cosi jiného a to bylo pěkně hnus... nedobré.
Pak jsme šli spát. Relativně brzy. A protože jsme byli již opravdu unavení, usnuli jsme, aniž bychom stihli dělat nějakou tu ostudu.

Neděle na conech nemá nikdo rád. Jednak proto, že neděle nemá rád nikdo, a jednak proto, že je to předzvěst konce conu. Zvlášť San se nějak nedokázala vyhrabat ze spacáku a tak jí zcela uniklo loučení s Mesitkou. Ze spacáků jsme se pak s Bossi rovnou "vykuklily" na snídani (toasty!). Čmoudík šel samozřejmě s námi, ale on - jako obvykle - byl na nohou již dávno předtím a stihl si mezitím dát i cigaretu s Chisou. Během snídaně se pak Bossi a San fotily s krysou a dělaly jiné neplechy (jako například přidávání citronu do ceylonu) a protože naše snídaně byla zároveň i obědem, byl nejvyšší čas začít se chystat na odchod.
Sbalili jsme si raz dva a společně s Chisou jsme vyrazili na Florenc. Naše dobrodružství ovšem nekončí Čmoudíkovým odjezdem do Znojma, protože San s Bossi náhle zjistily, že jim jejich bus nejede (jako tradičně, že) a že mají ještě celou hodinu k dobru. Chisa tedy navrhla, že bychom mohly zajít do McDonalda na hamburger, ze kterého si ovšem vyndá maso (je to elf, tudíž vegetarián). Jenže... :) Jelikož Chisa nevěděla, kde by mohl být nejbližší McDonald, zašly jsme do podchodu metra Florenc a Chisa se šla zeptat do jakési trafiky. A jak tam tak Bossi se San okouněly, náhle se vedle nich nekompromisně ozvalo: "Namátková kontrola, vaše občanské průkazy, prosím." San okamžitě zrudla a začala zuřivě přemýšlet, co zase udělala, zatímco Bossi již pohotově jednou rukou hrabala v batohu a druhou vyřizovala telefonát od matky. Do zmatku s policisty se přiřítila Chisa, která příslušníky policie sjela za to, že nás nemají co legitimovat, když jsme vlastně ani nebyly v metru bez lístku a muži zákona se jí div neomlouvali, že jde jenom o běžnou kontrolu :). Načež se Chisa bez zaváhání naladila na příznivější vlnu, svěřila se jim, že má kladný vztah s policií a ještě více jim komplikovala ověřování našich občanek (Sanina jako obvykle dělala problémy), a příslušníci si nepochybně velmi oddechli, když pak mohli odejít.
Bossi s úsměvem od ucha k uchu a San celá paf pak následovaly Chisu do McDonalda, aby si ta konečně mohla dát hamburger bez masa (či co to je, stejně je to z ropy, že, Tess?) a ty dvě kafe.
Ve čtvrt na tři jsme pak konečně seděly v busu a řítily se směrem domů, přičemž musely neustále vzpomínat na okouzlující Chisinu záchrannou akci, a při sledování InuYashi na notebooku pak zmateně začaly vystupovat již v Táboře (že by instinktivně, abychom mohly navštívit Vodena...?), přestože naše cílová stanice byla Jindřichův Hradec, a pak až Slavonice. Inu, aspoň nebyla nuda. To ostatně ani na conu XD.
Olivera mezitím odchytla další policejní hlídka a nechtěla kreslenému fešákovi věřit, že u sebe nemá žádné doklady. Následovala krátká rvačka. Oliver byl zbit obušky a ponechán v příkopě.

Nabízí se otázka, co se stalo s Oliverem dál. To by nás taky zajímalo. Jestli ho někde v Praze potkáte, dejte mu prosím nějaké penízky na bus za San. Ale dohlídněte, aby je nepropil, jo?