Udiveně se otočila a nakrčila čelo, jako by snad přemýšlela, kdo jsem. Pak se ušklíbla. "No ne, co ty tady?" Pokrčím rameny. "Mohu tě na něco pozvat? Co třeba kafe, vypiješ si ho v mé tobě jistě nepříjemné společnosti?"
Nadzvednu obočí. "Kafe? To tady také dělají? Na Zemi je to obvyklý nápoj, ale v téhle galaxii..?"
Zasměje se. "Když tu mohou jistí jedinci pít horkou čokoládu, nevím, proč bych ti nemohla objednat kafe. Hej, dobrý muži, dvě kafe s lógrem, s mlékem, ale bez cukru," houkne na barmana. Nijak mne nepřekvapí, že přesně ví, jak mi to chutná. "Tak povídej a přeháněj, kde jsi byla, cos dělala..?"
Tomu říkám voda na můj mlýn. Mám strašnou chuť se s tím vším někomu svěřit, ale Andris se mnou to dobrodružství sdílela, takže pro ni by to asi zajímavé nebylo, ale má společnice ne, takže se pohodlně usadím a zamyslím se, jak nebo snad čím mám začít.
Tahle mise byla trochu jiná než jiné mé obvyklé akce. Je to spíše vlastně příležitost setkat se s lidmi, které sice mám ráda a znám je poměrně dlouho, ale naživo jsem se s nimi setkala sotva párkrát. I když říct, že jsem se na ni hrozně těšila už kolik dní, to také říct nemohu. Mé pocity se vůči conu velice měnily, částečně jsem se už nemohla dočkat, ale zároveň jsem se hrozila rozsahu conu, který pořadatelé hloupě roztáhli na deset dní, nakonec se situace vyřešila sama - na pár dní jsem z té podivné planety zmizela s Viliou Kamu, jistým bývalým velitelem stráží jisté bývalé královny jisté planety Charline.
S Andris jsme byly dohodnuté tak, že se po téhle planetě budeme přesouvat obvyklým způsobem, nebudeme používat Passatteru (vyslovuje se to "Pejsejtra", ne "Pasatera", jak jsme se dozvěděly, že to tak někdo říká), čili že do Jihlavy pojedeme autobusem, tam nás vyzvedne naše spojka a s ní se dostaneme až do Chotěboře, města, v němž se celá akce odehrává. Z toho plynulo, že bych měla mít málo zavazadel. To je pro mne většinou neřešitelný problém, pokaždé mám množství tašek a batohů, ale tentokrát jsem musela narvat vše do jedné cestovky. Byl to vskutku úkol nad úkoly - ale zvládla jsem ho.
A pak konečně přišel PÁTEK, jedna hodina, a já vyrazila na autobusové nádraží, abychom se dostaly do Dačic, města, kde budeme přestupovat. Zde jsem se setkala s Andris a ještě s někým - cestovala s námi totiž také Lya, ta, stejně jako my, nebyla z téhle Země. Byla Nox, a dostala se sem skrz Hvězdnou bránu. Vzhledem k tomu, že se Andris tvářila poměrně otráveně, snažila jsem se jí celou cestu rozesmívat a nakonec ji donutit ke slibu, že si v Dačicích před příjezdem dalšího busu zašermujeme. Samozřejmě ne klasickými světelnými meči, ty by vyvolávaly v místních lidech zděšení, ale pouhými dřevěnými atrapami, kterým jistí lidé říkají "bokeny".
A skutečně, ačkoliv se Andris vůbec nechtělo a radši se tvářila, že ji hrozně zajímá právě koupená Pevnost, nakonec však přece jenom časopis odložila, chopila se meče a pustily jsme se do krátkého, avšak poměrně rychlého boje, zopakovaly jsme si výpady, které jsme použily do našeho "videa", a samozřejmě jsme se vzájemně zranily - ona mne bolestivě zasáhla do prtů, já jí napálila pěknou ránu do ruky. ještě štěstí, že jsme skutečně neměly světlené meče! Ale co jsem si všimla, téměř nikdo se na nás nedíval. Asi je pro obyvatele Dačic bušení dvou lidí do sebe klacky normální.
Poté však už jen bus a s ním jsme dorazily až do Jihlavy, kde si nás na autobusovém nádraží vyzvedla Eva, jinak krycím jménem Cernaamodra, která se s Lyou znala, neboť právě ona patřila do SG (Star Gate) týmu, jež Hvězdné brány používá. Naskládaly jsme se do jejího maličkého Peugeotku a zamířily k pumpě, aby Eva nabrala benzín. Zde jsem dostala chuť na zmrzlinu a hmátla do batohu, abych vytáhla peněženku.
"Do p****e, já ji nemám!" vyhrkla jsem a upřela na Andris oči velké jako ping-pongové míčky. "Já jsem ji nechala v autobuse!"
Zatracené dopravní prostředky na Zemi, tohle by se mi v galaxii "far, far away" nikdy nestalo! Eva tedy musela své auto otočit, vrátily jsme se na autobusové nádraží v Jihlavě a po pár chvílích zmatku a hysterie (mé hysterie) jsme našly jak autobus, kterým jsme jely, tak i peněženku. Ani nevíš, jak moc se mi ulevilo!
"Dokážu si to představit," ušklíbne se má společnice. Dříve, než se jí stihnu otázat, co tím sakra myslela, postaví před nás barman dva šálky, z nichž se jen kouří. Nazdařbůh jej promíchám a zamyslím se. Přetrhla mi niť, nevím, kde mám navázat.
Peněženka tedy byla, takže jsme znovu vyjely směrem Chotěboř, cestou ještě v pustých lesích nabraly dalšího z týmu SG, myslím, že se jmenoval... jak jen to bylo, takové neobvyklé jméno měl... ano, Zdeněk, tedy Evin navigátor, a potom jsme už konečně dorazili v plné sestavě na con.
Zde nás překvapila obrovská fronta, která končila u registrace. Vzhledem k tomu, že Eva, Zdeněk, Lya i Andris měli con zamluvený předem, narozdíl ode mně nečekali, zatím co já jsem zaujala místo na konci fronty a strávila v ní téměř dvě hodiny, než jsem se nakonec dostala až k epicentru, zaplatila a mohla odtáhnout své tašky do tělocvičny, v níž jsem spala, narozdíl od Andris nebo Lyi, které spaly v jakémsi hotelu. Cestou se mi hlasitě smáli -dam- a Voden, kterým (nevím proč) přišlo strašně vtipné, že táhnu tašku pomalu větší než já.
Pátek jsme celý strávily v místnosti pro SG fany, vyslechly si plno přednášek (z nichž jsem byla velmi znepokojená - tímhle tempem se brzy dostanou tihle lidé ze Země i do naší galaxie, kterou by mohli velice ohrozit), byly si nakoupit a pověčeřely v parku, kde nás vyděsili právě -dam- s Vodenem, kteří se poté vysmáli mé večeři (salám s rohlíkem plus jogurtové mléko), ačkoliv to poté sami okusili a museli uznat, že to není tak špatná kombinace, než jak to zní.
Nakonec jsme ze známých potkali i Arianuse či Darth Ziru -
"Darth Ziru?" chytne mne má tichá společnice za slovo. "Počkej, tu znám... nemá náhodou takhle něco společného se Sithskou Akademií?"
Usměji se. "Samozřejmě že má, ehm..."
Kde jsem to jen... aha, u té Ziry. Jen jsme kolem ní s Andris procházely, ale mne tolik nadchlo, že vidím známou tvář, že jsem jí jak se patří hlasitě pozdravila - a až od Ariho jsme se poté dozvěděly, že Zira neměla sebemenší ponětí, kdo vlastně my dvě jsme :). Ale to nevadí.
Spát jsme šly kolem půlnoci, Andris zamířila do hotelu, ve kterém se jim odpoledne při odemykání nějak vzpříčil klíč a jak ona, tak ani Lya nemohly odemknout, takže Andris neměla jistotu, zda se vůbec do svého pokoje dostane :). Já se uložila v poloprázdné tělocvičně na velmi strategické místo kousek od vchodu do tělocvičny, což s evšak v průběhu noci neukázalo jako příliš rozumné - neboť se do tělocvičny vracel spát jakýsi opilec, který o mne zakopl, ale hlavně - později, když jsem se probudila, zaslechla jsem jen útržky hovoru, patrně přítelkyně toho opilce, kterak nadává a uklízí... no... jak to jen říct... no prostě obsah jeho žaludku, který přistál jen kousek ode mně. Měla jsem tedy velké štěstí! Obyvatelé Země jsou nechutní. Zkrátka, noc stála za to.
Probudila jsem se do SOBOTY a zamířila do koupelny, kde jsem se setkala s další známou tváří, s Darth Zvěmi, tu jistě znáš, členka Sithské akademie, velice nadaná mladá slečna. Poté jsme měly s Andris v devět nula nula sraz a společně jsme zamířily na další a další přednášky, například SG nebo LOTR, potkaly několik princezen, pár elfů, Prstenových přízraků (ti, jak jsem pochopila, pocházejí také ze Země, ale trochu jiné - Středo Země) a různých jiných "případů", ale zlatý hřeb večera přišel až o něco déle, a to ve chvíli, kdy nám v prostorách kina pustili kresleného Pána Prstenů.
V životě jsem se asi tolik nenasmála. Fascinovala mne šokující kombinace animace s hraným obrazem (patrně to nemělo být poznat, ale bylo to neuvěřitelně patrné), ačkoliv úvodní červeno-černá (hraná) sekvence o Prstenech byla úchvatná, nepříliš pěkné obrázky (nejděsivější byl asi Glum :), i když třeba Aragorn vypadal jako indián, Boromir jako Viking, Legolas jako buznička - nebo Ken?, a Sam byl prostě jedním slovem šeredný) i nepravděpodobná gesta všech postav (hlavně Gandalfovo mávání rukou při řeči). Rozhodně ti to musím doporučit, něco takového jsi určitě ještě nikdy neviděla - stojí to za to!
Jejich svět je poněkud jiný než ten náš, možná tomu ani nebudeš věřit, ale je to tak. Třeba teroristé. I ti se na té akci vyskytovali, ale nikdo si jich nevšímal. Dokonce se našli tací, kteří je vysloveně ignorovali. To je by se tady stát nemohlo, tady je pořád nějaký Jedi připravený, aby mohl čelit bezpráví a utiskovanosti slabších. Zvláštní, že?
"Co jste tam jedly?" otáže se má společnice, právě nahlížející do jídelního lístku téhle putyky.
"Hlad je nepříjemná věc, nicméně tam v baru měli celkem ucházející výběr různých jídel, například pizzu nebo toasty," odvětím.
Nicméně, co jsem to jen chtěla... aha, mám to. Také jsme s Andris strávily v sobotu nějaký čas u Dance Dance Revolucions, to je taková japonská hra (Japonsko je myslím součástí Země, ale nevím to jistě), kde musí všichni skákat do rytmu podle takových šipeček na monitoru, za což získávají body... Andris se nakonec nechala přesvědčit a šla si to zkusit také.
Hm, čímž se dostáváme k NEDĚLI, neboť následující noc v tělocvičně byla rozhodně lepší, i když už asi od sedmi hodin to tam začalo ožívat a kolem mé hlavy chvíli co chvíli někdo šmajdal. A já jen odolávala touze vytáhnout blaster a všechny je postřílet. Pak by ale měla Andris narážky na temnou stranu Síly, která se ve mně někdy probouzí, a to nemám zapotřebí. Vážně ne.
Neděle byla ve znamení LOTRa. Nejprve jsme strávily nějaký ten čas na přednášce Lucie Lukačovičové, jakési mladé a nadějné spisovatelky fantasy, ale řeknu ti, nudila nás úžasně, takže jsme jí s Andris moc nevnímaly a doteď ani přesně nevíme, o čem vůbec mluvila... téma bylo myslím Váleční bohové, ale jediné, co si pamatuji, je to, že bůh Loki se změnil v klisnu, aby odlákal jakéhosi koně, a nakonec z toho měl mladé...
Také jsme trávily celkem hodně času v baru nebo v čajovně, když nad tím teď tak zpětně přemýšlím.
Nicméně poté jsme šly do kina na filmy Dvě věžě a Návrat krále, obojí bylo úžasné. Pán Prstenů mne vždycky -
"A co to je?"
"Cože?" podivím se.
"Ten Pán Prstenů. Co to je? Nějaký král nějaké planety?" zajímá se má společnice a upíjí ze svého kafe.
Zamyslím se upřu pohled do svého hrníčku, jež je téměř plný a vystydlá káva v něm mne nijak neláká. "Jak bych ti to jen vysvětlila... to není žádný král nebo vládce, to je... vlastně, ano, je... nebo spíš byl to král, který se jmenoval Sauron. Držela jsem mu palce, ale potom ho pár pacifistických hippíků zničilo... je to takové složité... to ti vysvětlím jindy."
Pokrčí rameny a pobídne mne: "Jak myslíš. Ale pokračuj, prosím."
Také jsme byly na jedné přednášce, jež nesla název "Frodova křížová výprava", kde jsme se dozvěděly zvláštní věci, například že je Frodo vlastně něco jako Ježíš (nebo Anakin Skywalker), s čímž jsme zásadně nesouhlasily, i když některé názory přednášejícího nás nutily k zamyšlení a hlubokým úvahám.
Nedělní večer se pak nesl v duchu zábavy, kdy jsme viděly premiéru fan filmu fanoušků SG, vtipně pojmenovaný "Stárgejt". U toho jsem se také báječně bavila. Vlastně to bylo úplně ujeté, ale právě to se mi to na tom líbilo. Pokaždé si pak říkám, že kdybych natočila nějakou naši misi, také by to dozajista stálo za to, ale znáš to, není na čem, není čas, nejsou lidi... takže stejně nikdy nebude nic.
V PONDĚLÍ jsme s Andris nemohly vynechat divadlo "Jára Cimrman, trekující", což bylo naprosto dokonalé představení, které mělo dvě části, seminář a hru, i když seminář se mi zdál podstatně lepší a zajímavější než hra (tu patrně více ocenili Trekkies, tedy lidé, kteří obdivují tu sebranku v těch směšných lodích bez hyperpohonů, jak jen se to jmenují... Voyer? Voyager? Nevím, nicméně na sobě nosí místo normálního oblečení barevná pyžama). Kdo by byl řekl, jak jsou Trekkies vtipní!
Po soutěži "Móda tří světů", která SW Missions Crew, jak jsme si říkaly (já, Andris a Lya), prověřila ve znalostech oblékání ve světě SG, ST a dokonce i v naší galaxii, které nevím proč říkají Star Wars, kde jsme nakonec získaly pěkné páté místo, potkala jsem se také se Starhawkem, velice nadějným Sithem, načež pro mne přijel Vilia Kamu a já opustila Chotěboř.
Nemohu však říct, že bych se bavila méně než na conu, neboť jsem byla na několika výletech.
Na hradu Trosky...
Na procházce v Českém ráji..
A dokonce i na bobové dráze :).
"Bobové dráze?" podivila se má společnice a odložila prázdný hrníček stranou. "Na tu Zemi bych se vážně někdy ráda podívala. Jaké to bylo?"
Zazubím se. "Fantastické. Jako jízda v podraceru, tedy v kluzáku, jen poněkud snažší co se týče ovládání..."
"A kde že to bylo?" ptá se dál.
"V Praze, to je hlavní město Země," vysvětlím.
"Aha," přikývne chápavě.
Ve ČTVRTEK jsem se pak do Chotěboře vrátila a znovu se zapojila do conového dění. Potkala jsem se dokonce i s Johnakem, další známou tváří, určitě ho znáš, sepisuje dění v naší galaxii, je to takový kronikář... to jsem právě byla s Andris v baru, když kolem procházel, takže si k nám sedl a dobře jsme si popovídali, i když jsme se poněkud chytli kvůli překladům názvů a jmen.
Ostatně, jejich bary vypadají docela jinak ne ty naše, to ti řeknu, jsou takové... no, divné.
Měly jsme s Andris v plánu jít na promítání filmu Piráti z Karibiku, mého velice oblíbeného filmu téhle galaxie, ale Darth Zira, která měla přednášku před filmem, své povídání i pouštění různých ukázek protahovala a protahovala, takže film se místo v deset pouštěl až kdo ví kdy. Ale nakonec se to přece jen pustilo (i přes jisté technické závady) a my se mohli báječně bavit až do konce.
A jsme u PÁTKU. Ačkoliv jsem měla v plánu vstát poněkud dříve, abych se podívala na zdokumentované dějiny naší galaxie (tohle byla část první, nazvaná trefně "Skrytá hrozba"), nakonec se mi nechtělo z mého nepohodlného lůžka vstát a do místnosti SW jsem dorazila až na závěr filmu, zůstala jsem tam i na většinu druhého filmu (ten pojednával o počátku Klonových válek, ne už tolik trefně nazvaným "Klony útočí"), načež jsme s Andris, Johnakem, Tess, Korou a Andelain zamířili do čajovny.
Většinu těch lidí ty asi neznáš, ale Andelain je Jedi, Kora... je prostě Kora :), o té bych ti těžko řekla něco jiného, to je naprosto úžasný samorost. S Johnakem jsem se opět pohádala o překladech a Tess... Tess je nejobávanější a nejlepší šermíř v historii rytířů Jedi, to mi můžeš věřit!
Také jsme byly s Andris i na čtvrtém filmu, který se dotýkal poměrně nedaleké historie obnovy řádu Jedi v galaxii, které tady říkají "Nová naděje". Pak jsme absolvovaly Tessinu přednášku o soubojích, Milanovo povídání o naší galaxii (celkem mne šokovalo, kolik toho tihle lidé ví o našem světě, budu na to muset upozornit Radu), animované Clone Wars, které byly sice kratičké, ale za to úžasně vtipné a nádherně kreslené, přednášku Padmé o Padmé a Leie. Konečně to na přednáškách o SW vypadalo pěkně, všude plno lidí. Jako kdysi na jiných conech, například na Euroconu, to bylo narváno téměř na každou přednášku.
Pak jsem konečně zamířila spát. Ale tuhle noc jsem se nedostala do svého spacáku nijak brzy, neboť jsem strávila jistý čas s La-Joyou a její kamarádkou. La-Joya je sestra Lianny, další nadané kronikářky, a byla zrovna právě mírně přiopilá a naštvaná, takže jsem si s ní povídala, čistila zuby a vyslechla si od ní spoustu... no, řekněme že zajímavých věcí.
SOBOTA byla asi nejlepší den conu, který jsem tam tenhle rok zažila. Bylo tu mnoho lidí, které jsem dobře znala, namátkou jmenuji Sovoga, Glum (ta na conu nebyla už hodně, hodně dlouho) nebo Dorta (i se svou přítelkyní, která dabovala Padmé Amidalu v českém znění v E1 a E2). Hned po ránu jsme byly na -damově- přednášce o SW, kde se -dam- choval docela jinak než jak jsme na něj byly zvyklé dosud (možná proto, že v době, kdy nebyl blok SW, byl věčně připitý), nicméně po ní následoval Tessin workshop.
Ani já, ani Andris jsme se nechtěly téhle akce zůčastnit, nebyla inspirace a psát jen tak, to se nám nechtělo, nedopadlo by to dobře, takže jsme zamířily i s Lyou původně na přednášku Roberta neboli E-wana o hudbě Jerryho Goldsmitha, nicméně nakonec jsme skončily u hry Elfenland, která nás zcela pohltila aspoň na dvě, tři hodiny. Bavily jsme se dobře, ale svědomí nás jak se patří trápilo, že jsme tak sprostě utekly. Elfenland vyhrála Lya, druhá jsem skončila já a třetí byla Andris.
Právě kvůli této hře jsme přišly pozdě na soutěžní odpoledne CSWU a tak jsme se ho už nemohly zúčastnit, aspoň jsme to tedy všechno z povzdálí pozorovaly. Jednou z disciplín soutěže byl i šerm, respektive boj, v němž byla Tess zraněna - dostala takovým tím klackem, jak jsem říkala na počátku, tím bokenem, do zubů. Nevypadalo to pěkně, ale nakonec to Tess přežila, ani krve jsme se nedočkali :).
"Heh, ti lidé, chtěla bych je vidět s opravdovými světelnými meči, to by nepřežili ani jediný trénink," zašklebila se dívka po mém boku. V tom jsem s ní musela souhlasit. "Ani by mne nenapadlo, že nás ti lidé ze Země tolik obdivují, že dokonce i dělají, že bojují se světelnými meči jako my. A nám přitom oni přijdou jako docela zaostalí primitivové. Kdo by to byl řekl, že?"
"Je to zvláštní," přitakám a odložím dopitou skleničku. "Hej, barmane, dva rubínové bliely. Tak dlouho jsem ho neměla, že se mi po jeho lepivé chuti téměř začínalo stýskat," přiznám a podložím si bradu rukou.
Nicméně, po soutěžích následovala Milanova diskuze, kterou spíše než on vedl Sovog, také zajímavá přednáška o LEGU, které také kopíruje náš svět... dokážeš si to představit? Jejich děti si hrají s modely našich lodí... a pak jsem se velice pobavila u SW muzikálu. Nevěřila bys tomu, ale oni nás tolik obdivují, že o nás složili dokonce muzikál. Pak měla Padmé hodinu prostor k dedukcím o E3, neboť oni dodnes neví, jak to vlastně bylo s Anakinem Skywalkerem, také byla přednáška Gormieho o odkazech na náš svět v různých filmech a seriálech, soutěžili o ceny ve znalostech z našeho světa a nakonec půlnoční překvapení v podobně CSWU hledá Super Star!. Porota stála za to - zleva - Annaud Herman, Sovog Soukup, Padmé Osvaldová a -dam- Hejma.
Popisovat soutěž CSWU hledá Super Star! by asi nemělo smysl. Možná proto, že to byla naprosto neopakovatelná akce, která by se těžko popisovala. A pokud už by se mi to podařilo, pochybuji, že bych to vylíčilila minimálně stejně vtipně, než jak vtipné to ve skutečnosti bylo. Fuj, teď jsem se do toho nějak zamotala. Zkrátka, bylo to něco vyjímečného, ať už mluvím o extravagantní Aničce či nevšednímu výstupu vynikajícího Janchora. A to zcela opomíjím takové perly jako byl například roztomilý výkon Roberta alias E-wana! Po skončení soutěže, kterou vyhrál takový vtipný Trekkie, Johanson se myslím jmenoval, který nebezpečně připomínal Palpatina stiženého Parkinsonovou nemocí, a který neustále pomrkával po Padmé, jsme se s Tess ještě jistou dobu dívaly na fan filmy, nakonec nás s Andris však skolila únava a odešly jsme spát, neboť ráno jsme měly v úmyslu vstávat brzy - od devíti dávali v kině Shreka 2, takový dokument o zeleném zlobrovi. V koupelně jsem pak potkala Darth Ziru ve spodním prádle a to mne natolik vyfrustrovalo a psychicky vyčerpalo (no uznej sama - to přece představitelovi Sithské akademie v negližé ubírá důstojnosti!), že jsem zapadla do tělocvičny a radši usnula.
A NEDĚLE zase byla ve znamení smutku. Všichni totiž už věděli, že se blíží konec, a všichni dříve či později odjedou. Náladu sice lehce vylepšil Shrek 2, u kterého jsme se všichni báječně bavili, ale když jsme se pak všichni sešli v baru, popíjeli kafe či čaj a smutně po sobě pokukovali, bylo jasné, na co všichni myslí - na to, že už je zase konec conu a zase se takhle na tomhle místě sejdeme až za rok. A nebylo od věci, že se co chvíli od někud ozval dialog: "Ach jo." - "Ach jo." Dokonce i Andris byla nechutně vážná a zachmuřená.
"No páni, to už je co říct," řekla má společnice, jako by mi snad četla myšlenky.
Přesně. Pak jsme si šly sbalit, respektive já jsem si šla sbalit, a Andris mne doprovázela. Pohled na ty bágly a prázdnou tělocvičnu byl také jak se patří deprimující. Prostě konec. Na rok sbohem, Chotěboři. A kdo ví vlastně, jestli se tu za rok ještě vůbec ukážu...
Měly jsme aspoň soukromé představení Bruxy a její sestry, které nám dvěma a Tess zpívaly písničky s texty SW vlastní výroby. Když jsme se pak vrátily s Andris na bar, kde na nás čekala Lya, brzy poté dorazil i Andrisin otec, který pro nás přijel do Chotěboře autem, a nám nezbývalo nic jiného než se rozloučit se všemi našimi přáteli na dlouhý čas, naložit věci do auta a... a odjely jsme.
Do Slavonic, tedy do místa, kde jsme nechaly Passatteru, jsem dorazila po čtvrté hodině. Prázdná loď mi moc náladu nezvedla, to mi věř. Nesnáším balení, ale vybalování přímo nenávidím. Zastavila jsem se ve dveřích a ukončila tuhle misi slovy Samvěda Křepelky z Návratu krále: "Tak jsem se vrátila."
"Tak... a to je všechno. A co ty vlastně děláš na Coruscantu?" ohlédnu se na ni. Usrkává bliel a tváří se zamyšleně.
"Jsem tu kůli jedné zakázce," odvětí vyhýbavě. "Měla bych jít," dodá, vstane a prohrábne si vlasy. "I tak jsem se tu dlouho zdržela. Ale viděla jsem tě ráda. Někdy tě určitě navštívím... jen v poslední době mám tolik práce... je to výnosný job, nechápu, proč se ty pořád necháváš zaměstnávat jako pilot té praštěné Jedi Andris."
Zavrtím hlavou: "To není zaměstnání, to dělám, protože mne to baví. Spíše se teď zabývám pašováním."
"Pašováním," nakrčí nos. "Dobrá. Takže, já půjdu. Ale víš, co ti řeknu? Závidím ti tenhle život." Překvapeně na ni pohlédnu, ale to už se na mně omluvně usměje, zpod opasku vytáhne dýku a vyrazí ke dveřím. Během své cesty jen nepatrně zpomalí u jednoho stolu a vzápětí zmizí z baru.
Trvá to asi půl minuty, než se ozve první výkřik. Muž, sedící nejblíž dveřím, má prořízlé hrdlo a tváří se nechápavě, jako by sám nevěděl, co se děje, přestože z jeho krku stříká krev na jeho zděšené a vřískající partnerky. Pak teprve jeho hlava hlučně dopadne na stůl. V baru zavládne ticho. Na minutu, možná na dvě. A vzápětí se zábava rozjede nanovo, jako by se snad nic nestalo, jako by právě teď nikdo nezemřel, hudba hraje dál a lidé a jiní tvorové se hlučně baví a smějí. Neubráním se zazubení. Tohle je prostě Coruscant.
"A já ti závidím ten tvůj život, Sunshine," zamumlám pro sebe. Co dodat. Z conu mi zbyly jen vzpomínky, ale nyní je už ten pravý čas zamyslet se nad další akcí...
Žádné komentáře:
Okomentovat