Koprcon 2006

PÁTEK

Ráno ráníčko… Snídanička… Pohodička… Ne, tak takhle tedy ne. To by zase bylo řečí. Tak tedy… Všechno začalo ráno, na jedné z brněnských kolejí, na jedné z těch, jež jsou obývány studenty Masarykovy univerzity, v jednom z polovičky zaneřáděném pokoji, kde se nejprve probudila Bossi a hned v zápětí San.

San vstala. Rozespale zamžourala na smějící se Bossi koukající zpod peřiny a pomyslela si něco o střílení lidí jež mají po ránu dobrou náladu a vstávají tak brzy. Postavila se uprostřed místnosti. Odvážně vykročila k židli. Zarazila se uprostřed pohybu, obrátila se a vykročila zase opačným směrem. A takhle se tam za pobaveného Bossiina smíchu ještě několik minut potácela jako zombie, než se na hodinu zabouchla do koupelny. Ano, vypadalo to na legraci už od samého rána. Už jen k tomu, aby se ty dvě dostaly k zastávce šaliny, musely nejprve překonat obrovskou díru uprostřed cesty. Na té díře se ještě pracovalo, a tak s batohy na zádech, spacáky v ruce, za pobavených pohledů dělníků balancovaly na úzkém trámku nad nelibě vonící propastí. To jim samozřejmě zvedlo náladu ještě víc, a tak San na zastávce nadšeně vyřvávala, že pán naproti je Trekkie (měl bundu, jež trochu připomínala trekkovské pyžamo) a Bossi si začala zpívat písničky z filmu Ať žijí duchové. Dvojka k pohledání. Své podivnosti nasadily korunu, když se před budovou hlavního brněnského nádraží začaly mlátit spacáky.

Když ty dvě dorazily do hlavní nádražní haly, už na ně čekali skoro všichni fani. Salla jako tradičně odešla koupit lístky a akční duo Lord+Blair posbíralo pár dalších a odešli zabrat kupé. To proběhlo tak, že se na nástupišti postavili tak chytře, že se celá početná skupinka fanů po příjezdu vlaku octla uprostřed vagónu – jako vždy. Než se tedy proboxovali ke dveřím, byla kupé zabrána a nezbylo, než se infiltrovat do kupé civilistů.

San použila svůj šarm a vecpala se ke čtyřem človíčkům, kteří nadšeně souhlasili (kdo by nesouhlasil, když se k nim draly tři dívky - Bossi, San a Kendra). Úsměvy jim však ztuhly na rtech, když San začala pokřikovat na Cartha, ať jde za nimi (zajišťovala si tak snadný přístup k medovníku) a posléze se všichni usnesli (kromě civilistů), že se k nim vejde ještě Luke (aby byla větší sranda). Původní osazenstvo kupé pochopilo plné následky své chyby až ve chvíli, kdy dveře do uličky zůstaly otevřené a ten pán v kabátě, který sice vypadal seriózně, ale jinak byl velmi hlučný (Lord), a ten druhý, obrýlený v košili, který vypadal na velmi chytrého studenta vysoké školy a byl neméně hlučný (Blair), mezi ně strčili své hlavy, aby začali vyprávět zábavné historky. Nepřestali s tím samozřejmě po celou cestu, kdy se spořádal téměř celý medovník, pytlík kyselých rybiček, rozlila se jedna limonáda a kdo ví co ještě… To vše samozřejmě proložili zábavnými vystoupeními, tedy proběhl tekken v úzké uličce a „akce Bond“ na přerovském nádraží, kdy se naši agenti snažili vylézt na střechu vlaku a byli výpravčím dobrosrdečně upozorněni, že pokud se jim to podaří, budou svítit. Blair si nedal pokoj ani po opuštění vlaku a ve Studénce se pokusil zaútočit na dveře v podchodu (byl jimi sice poražen, ale nesl svou porážku jako hrdina – tvářil se, že se nic nestalo).

Po příjezdu do Kopřivnice už San s Bossi měly v hlavě převážně jednu jedinou životně důležitou starost a to: ukořistíme žíněnku? Po velmi rychlé registraci (a závistivých pohledech na dopředu se bezostyšně prodírající hlučné VIP – můžete hádat které) a ještě rychlejším přesunu obě stály mezi dveřmi do tělocvičny a pátravě se rozhlížely po dostupných zdrojích. Než stihly zorganizovat bojovou poradu o tom, co s nedostatkem žíněnek, už se k nim nadšeně řítil Lando s geniálním nápadem. O pár minut později už všichni tři v družném hovoru rozbalovali své ležení na dlouhé gymnastické matraci vlastnoručně přitažené z vedlejší místnosti.

Dalším úkolem nutným k přežití je sehnat nějaké jídlo, a tak se trio San, Bossi, Lando instinktivně přesunulo do asijského bistra. Večeře za účasti těchto tří by mohla být popsána na několika dlouhých stránkách, takže bude lepší ji vylíčit jen v několika výstižných hláškách: „Máte skleničku? Skle-nič-ku!“ divoká gestikulace rukou a pantomima v podobě popisování tvaru sklenice. Aneb, Lando objednává pivo „u Číňana“. „Nechceš mrkev?“ nevinná otázka, nevinný kukuč a Lando držící před Bossi pláteček mrkve právě sebraný ze stolu, jež tam dobrosrdečně zanechali předešlí strávníci. „Víte kdo přivedl Vodena na con? Chcete popsat, jeho první uvedení mezi fany?“ šibalský pohled a v zápětí dobré jídlo, spousta srandy a úžasná vyprávění o tom, jak se vlastně stalo, že Voden přijel na con, jak tehdy vypadal a jak se choval. Věřte nám – nevěřili byste tomu.

Po večeři, odebrání Koprconovských triček, patřičného množství lízátek a ztracení Landa se San s Bossi v dobré víře rozhodly navštívit Sidinu přednášku Superhrdinové v anime, která se sice z počátku potýkala s menšími technickými problémy, ale pak byla, zejména pro japanofily celkem zajímavá. Ovšem pak se objevil ten hlavní problém, se kterým se ty dvě potýkají už mnoho conů: ačkoli chtějí navštívit hodně přednášek, musí se na ně přesunout, a to přes záludné teritorium chodby, kde se druží spousta zajímavých lidí, s nimiž se obvykle velmi rychle zakecají. Takže přestože odešly ze Superhrdinů pouze za účelem osvěžení u baru, až do Riskuj se z jeho dohledu nehnuly. Kdo by ale odolal takovým událostem jako Landovo neuvážené prohlášení směrem k Sovogovi: „Radši bych mluvil s Wingmanem.“ a následnému telefonátu mezi překvapeným Wingmanem a ještě překvapenějším Landem?

Další přednáška/nepřednáška, která si zasloužila Saninu a Bossiinu pozornost bylo již zmíněné SW Riskuj. Otázky čím dál snazší, soutěžící zase skoro titíž a publikum v mnoha případech chytřejší než oni. S tou soutěží by se asi mělo něco udělat… Nebo tam příště půjdeme my a ačkoli jsme navzdory dlouhým létům ve fandomu lamy, vše vyhrajeme. ;-)

Během doby, která zbývala do Padméiných Filmových kostýmů superhrdinů, San s Bossi bloumaly po škole s kelímky v ruce a zapojily se do další zábavné chodbové diskuse, která začala zjevením Smrtonoše venku za sklem.

Samotné kostýmy superhrdinů byly samozřejmě velmi kvalitní přednáškou. Jak je u Padmé pravidlem. Jen někteří z řad posluchačů by se mohli konečně naučit, že mají vznášet dotazy a poznámky až ve chvílích, kdy jsou k tomu vyzváni, a počkat si, jestli informaci, o niž se hodlají podělit, náhodou přednášející nepodá později.

Nastal jeden z mála okamžiků, kdy se duo San+Bossi rozdělilo. San se odešla převléci, a tak se Bossi náhodou dostala k šermu na atriu. Ovšem jejich separace neunikla pozornosti okolí, a tak, když se po dlouhé době o samotě rozhodla Bossi svou kamarádku vyhledat, vyslechla si úžasné narážky na téma „teplé sestry“. Aspoň víme, co si o nás všichni myslí. :-D Prostě poučení pro Bossi na příště: Není dobré se ptát Willa, ani nikoho podobného ražení, zda neviděl San.

Zlatým hřebem večera, a pro San s Bossi i závěrem dne, bylo Vodenovo SW vs. Limonádový Joe. I přes pokus vynést zaujatého přednášejícího ven z místnosti a udržet ho na chodbě, Star Wars opět prohrály. Nikdo nečekal nic jiného. Poté… Kdo ví jak a kdo ví kdy se San s Bossi odebraly do svého úžasného ležení.

SOBOTA

Za ruch po ránu v tělocvičně by se mělo popravovat. San s Bossi za dobu nadšeného „conování“ ještě nepochopily, proč většina lidí (kromě těch co předešlou noc flámovali) vstává tak brzy. Nicméně v době, kterou uznávaly ony jako ráno, se rozhodly, že i ti po flámu by mohli vylézt ze spacáků. A tak se je, respektive Blaira, co by ideální objekt k týrání, nadšeným šťoucháním klacíkem (nebo spíš tyčí), snažily dostat ze spacáku. Ne moc úspěšně, nutno dodat.

Posilněny snídaní, kterou si nejprve musely obtížně sehnat venku, zvládly dokonce dvě! přednášky. A sice Padméina Spider – Mana III (ten film vážně vypadá zajímavě, mohl by být lepší než dvojka) a Sovogovo Legacy.

Z důvodu neskutečné únavy, hladu a jiných nepříjemných pocitů, se rozhodly pro chvilku odpočinku v tělocvičně. Chyba. Padly za oběť Tessině výřečnosti, a tak odpočinek nepomohl. Se Sallou, jež se náhodou nacházela v podobném unaveném stavu, se vydaly na „Quest for coffee“. Vytoužený kofeinový mok nalezly v čajovně. Ale ne, že by jim nějak pomohl. Únava byla tento rok opravdu nehorázně dotěrná. Vyfotily si tedy alespoň Ace s jeho harémem, zjistily, která dívka že je Artoo, prohodily pár slov s nepříliš OK Blairem, jenž si ani nepamatoval, kdo že ho to budil, a vyslechly si nějaké ty výčitky, že nedaly vědět o svém studiu v Brně. Z čajovny se na Sallin popud konal přesun na CTF.

CTF: Jako tradičně spousta pobíhajících aktivitou překypujících nadšenců, kteří touží po tom se zmrzačit při kradení vlajek, přeskakování laviček a házení papírových koulí. Ne že by některé kreace nebyly zábavné – obzvláště když nesoutěžící Discord a Sup úspěšně ukradli vlajku překvapenému týmu. Ale přece jen bylo těm dvěma lépe u nedaleko postavené vodní dýmky s Treibem, Martinkou a Luckou.

Záhy však měla San svého pobytu u vodnice litovat. Během sledování úžasného anime filmu Howl’s Moving Castle se jí totiž začalo dělat nějak nevolno. Bossi z toho samozřejmě měla legraci. Naštěstí jí do Propagace SW a následné večeře bylo lépe.

Povečeřely tentokrát samy ve dvou. Aspoň ale měly možnost na chvilku nerušeně podebatovat s Annaud o chystané galerii. A protože další program, který je zajímal, byl až galavečer, vymýšlely kravinky opět polehávajíc v tělocvičně. Lidé tam pro změnu chodili za nimi, takže ve svém ležení rozebrali Kendřino studium i její foťák a byly Sid zasvěceny do základů japonštiny.

Galavečer… Zkrátka VAU! Velmi, velmi povedená akce. Tradiční vyhlašování výsledků všemožných soutěží byla prokládána úžasnými music videy, u kterých nejenom ony slzely smíchy (autorem byl překvapivě Blair), improvizovaná vsuvka v podobě vyhlášení questu O poklad kapitána Morgana probudila ještě větší salvy smíchu a ani divadlo nezůstalo pozadu - na úvod striptýz, nějaká ta flaška borovičky, úžasné střídání rolí a to vše ve slovenštině.

Poté se čekalo na vyklizení prostor. Bossi se San se samozřejmě vrhly k baru, aby doplnily tekutiny, než začala ta pravá zábava. Diskotéka plná nejrůznějších hitů i vykopávek byla ve znamení plného parketu, neuvěřitelných a nápaditých tanečních kreací a dokonce i Budjiho striptýzu, při kterém se šílící fanynky doslova válely po zemi. San byla samozřejmě s velkým nadšením jednou z nich. Párty to byla úžasná. Našlo se i pár klidnějších chvil na pokec, bohužel i nějaká ta menší deprese (ať už z velkého množství požitého alkoholu nebo nešťastných životních situací), zkrátka všechno, co k takové akci patří. San s Bossi opět dorazily do tělocvičny bůh ví kdy, spíše až v ranních hodinách, tedy v době, kdy chodby školy již zely prázdnotou a posledními společníky jim byli Dort s -damem-.

NEDĚLE

Vzhledem k pozdní hodině, kdy se ty dvě dostaly do spacáku, se jich brzké ranní vstávání netýkalo ani omylem a účast na přednáškách již pustily z hlavy úplně. Tak tak vstaly včas na to, aby stihly zabalit, spořádat čísi balení piškotů (Tessino, Carthovo nebo Maryino – kdo ví?) a vyrazit po boku ostatních fanů mířících do Brna na vlak.

Cesta byla dalším nezapomenutelným zážitkem. Obzvláště pro Bossi, kterou začala bolet hlava. San jí to svým velmi hlasitým předčítáním letáku velmi zpitvořeným a velmi nepříjemným hlasem nijak neulehčila. Kendra s Carthem se tím však opravdu dobře bavili. V tomto složení čtyř nakonec na brněnském nádraží opustili ostatní z party a ještě se vydali na společné nákupy. Z Tesca se pak San s Bossi, bez strachu, že by umřely hlady, konečně mohly dopotácet zpět na koleje, které v pátek za tak dobré nálady opouštěly. Tak za rok zase!